Volné verše II
6. 1. 2008
Dohodli se
Potkali se
On a ona
On na kole
Ona brusle měla
Vyjel pozdě, proto spěchal
aby tam byl včas, ale nikoho neviděl
proto se vrátil
ale nikdo nejel
Pak zamířil na místo setkání
Jel štěrkem, ale chtěl jí pomoct
proto nezpomalil
Dlouho nikoho neviděl
až pak zahlédl povědomá záda
Vydal se k nim
a byla to ono
Byla smutná
byla o jednoho chudší
Objala ho
a on ji taky
Chvíli si povídali
ale potom řeč vystřídala
řeč dotyků
Lehla mu do kína
Nebránil se, chtěl, aby se cítila
v bezpečí
Hlavu jí chránil hlavou
svou
Pak to přišlo
První polibek, další, další...
Poprvé v životě se líbal
ale i přesto se mu to líbilo
Jak je to dávno.....
On a ona
kolo a kolo - kola
Sraz dali si u zámku
spěchal, nechtěl přijet pozdě
jak posledně
Ale cítil se trochu divně
Trochu měl strach
Protože věděl, že teď tam
nejede pomoct, teď tam jede
přímo za ní
A náhoda s líbáním
se určitě zopakuje
Měl strach, ale těšil se
Uviděl opět první záda
objali se a první polibek dopadl
Usadili se na lavičku a
kočkovali se
Líbilo se mu to. Jestli se to
líbilo i jí, na to se radši
neptal
Pak řekla, že by byl zvláštní, kdyby
prošel někdo, kdo ji zná
Ujistil ji, že se to nestane
O chvíli později prošel jeden kluk
Známý obou
Horší to být nemůže?
Poté projela její příbuzná
Odtáhla se
Navrhnul jet jinam
Na slámě strávili asi 3 hodiny
Bylo to to nejkrásnější, co kdy zažil
Škoda jen, že člověk
není stroj a paměť
nejde lehce
smazat...
Na stohu jí ani nedokázal
říct, co k ní cítí
Bál se, aby ji to neodradilo
a taky věděl, že jediná osoba, které
to kdy řekl, ho opustila
Nechtěl ji ztratit a tak mlčel
A proto ji ztratil
a dodnes mlčí a je sám.
Potkali se
On a ona
On na kole
Ona brusle měla
Vyjel pozdě, proto spěchal
aby tam byl včas, ale nikoho neviděl
proto se vrátil
ale nikdo nejel
Pak zamířil na místo setkání
Jel štěrkem, ale chtěl jí pomoct
proto nezpomalil
Dlouho nikoho neviděl
až pak zahlédl povědomá záda
Vydal se k nim
a byla to ono
Byla smutná
byla o jednoho chudší
Objala ho
a on ji taky
Chvíli si povídali
ale potom řeč vystřídala
řeč dotyků
Lehla mu do kína
Nebránil se, chtěl, aby se cítila
v bezpečí
Hlavu jí chránil hlavou
svou
Pak to přišlo
První polibek, další, další...
Poprvé v životě se líbal
ale i přesto se mu to líbilo
Jak je to dávno.....
On a ona
kolo a kolo - kola
Sraz dali si u zámku
spěchal, nechtěl přijet pozdě
jak posledně
Ale cítil se trochu divně
Trochu měl strach
Protože věděl, že teď tam
nejede pomoct, teď tam jede
přímo za ní
A náhoda s líbáním
se určitě zopakuje
Měl strach, ale těšil se
Uviděl opět první záda
objali se a první polibek dopadl
Usadili se na lavičku a
kočkovali se
Líbilo se mu to. Jestli se to
líbilo i jí, na to se radši
neptal
Pak řekla, že by byl zvláštní, kdyby
prošel někdo, kdo ji zná
Ujistil ji, že se to nestane
O chvíli později prošel jeden kluk
Známý obou
Horší to být nemůže?
Poté projela její příbuzná
Odtáhla se
Navrhnul jet jinam
Na slámě strávili asi 3 hodiny
Bylo to to nejkrásnější, co kdy zažil
Škoda jen, že člověk
není stroj a paměť
nejde lehce
smazat...
Na stohu jí ani nedokázal
říct, co k ní cítí
Bál se, aby ji to neodradilo
a taky věděl, že jediná osoba, které
to kdy řekl, ho opustila
Nechtěl ji ztratit a tak mlčel
A proto ji ztratil
a dodnes mlčí a je sám.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář